Velkopáteční

Pátek běžný je den,

Tento však jinak prožívám,

V kostelíku dostals mnoho jmen,

Ale tebe Velkým nazývám,

Den, kdy kříž zarývá se nám do srdce hlouběji,

A my, s každým hříchem připadáme si hloupěji,

Jak si vůbec můžeme představovat,

Co bolesti jsi musel podstoupit a nás milovat,

Jak jde vyjádřit tu malou, šesti týdenní přípravu,

Kdy si odřekneme alkohol, internet či čokoládu,

A tys věděl, kam kráčíš sám,

Stále se v duchu ptám,

Proč je tak těžké zbavit se našich závislostí,

A vypít ten pohár trpkosti,

Když ty jsi věděl, kam a kdy půjdeš s trámem na hřbetě,

Co mohlo těšit tě ještě na tom světě,

Člověk jen zírá a tiše mlčí,

A nic jej k mluvení nepopostrčí,

Protože se snažíme vnímat,

Co od tebe celý život můžeme přijímat,

Jak moc jsi nám toho dal,

A člověk toho málo využíval a málo posílal dál…