Postřehy mýma očima.

Zoufalství je stav mysli, kdy člověk nevidí zítřek ani budoucnost…

8. 10. 2012 21:32
Rubrika: Nezařazené

Zoufalství je stav mysli, kdy člověk nevidí zítřek ani budoucnost…

Tohle je věta, která mě napadla před necelým týdnem a v hlavě mi od té doby rezonuje, jako neustále se odrážející pingpongový míček.  Kde se vlastně bere ten pocit, který dovede člověka pohltit a vezme mu světlo z života od ranního kuropění do pozdních nočních hodin?

Dnes jsem četl opět jedu z povídek knihy Roberta Fulghuma - Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce – s názvem povídky Rusové jsou parchanti. Povídka vypráví o rusech, jak je vidíme z médií (v té době)agresivní, zlí, nekultivovaní atd. Záhy se však autor dostává k hlavní myšlence povídky, která mi celý den poskakuje jako druhý míček v hlavě.  Seznamujeme se s ruským poručíkem v Angole, jehož přijela navštívit jeho žena, přijela, však v době kdy do Angoly vstoupily jihoafrické jednotky a zahájili ofenzívu proti černošským nacionalistickým partyzánům. V jedné vesnici narazili na ruské vojáky. Čtyři ruští vojáci byli zabiti, zbytek utekl, ale poručík zůstal u své ženy, která byla při střetech zabita. Odmítl ji opustit, přestože byla mrtvá. Což Afričané nedokázali pochopit.  Autor si pokládá otázku proč a odpovědi jak se zdá se nikdy nedočkáme…  Navazuje textem, ruský poručík je ve vězení, sám, ale proč? Protože mu slib, jež dal své ženě, byl dražší než cokoliv jiného, než vlastní život. Slib, který je na celém světě stejný „v dobrém i ve zlém, v radosti i nepohodě, v nemoci i ve zdraví, v lásce a úctě až do smrti, k tomu mi dopomáhej Bůh“

Snad proto do sebe oba míčky v mé hlavě narážejí a já uvažuju, co mi tím má být sděleno…  Bůh je velký v tom co činí a mnohdy nám to ukazuje maličkostmi, které nejsme v tomhle uspěchaném světě schopni vidět…snad proto je tolik lidí bezradných a zoufalých ze svého života…

Zobrazeno 1783×

Komentáře

zdenka109

Mluvíš mi z duše... Děkuji za tento text...Je třeba mít pořád na mysli, že zoufaltsví nepochází od Boha, toto On nechce, chce, abychom byli štastní. Zoufaltsví, úzkost a strach (např. z budoucnosti) pochází od někoho jiného a to je třeba pojmenovat a bojovat s tím (s ním).

meloun

Souhlasím s tím, že se zoufalstvím je třeba bojovat (protože když to vzdáme, upadneme podle mě do ještě většího zoufalství), ale zároveň to může být cesta, na které můžeme objevit spoustu jiných věcí, který třeba normálně nevidíme; něco podobného u mě částečně způsobilo, že studuju tu nejlepší školu, na kterou jsem se mohla dostat...

zdenka109

:-) Všechno činí nové a On je schopný i zlé a smutné přetvořit v něco dobrého :-)

PetraMarková

Souhlasím, Bůh je určitě veliký šprýmař a jak říká režisér Jiří Strach - v nebi se budeme všichni moc chechtat, až nás budou bolet bránice :). Ale už tady na zemi je dobré být pozitivní, slyšela jsem od našeho pana faráře Thomase van Zavřela, že úsměv dá méně práce než mračení. Aneb čím ve větším srabu, tím hrdě hlavu výš :) a čím hlava výš, tím bohu blíž :). Smích léčí a prodlužuje života, tak se na ten svět pořádně všichni usmějme a bude se nám všem lépe žít na zemi :))))))

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz